Můj táta byl v roce 1959 jako řidič autobusu na 7. festivalu mládeže ve Vídni. Když se vrátil, měla jsem čtvrté narozeniny. Dostala jsem od něj košíček a čepici. Košíček mi koupil ve Vídni, bylo to tenkrát moderní. Jezdila jsem do Františkových Lázní k tetě a v košíčku si vozila hašlerky a kapesníček.
Na festivalu byla také norská delegace. Nosili na rameni červené čepice. Táta se tam seznámil s jedním Norem a on mi tu čepici poslal, protože i on měl v tu dobu také čtyřletou dceru. Já jsem ji nosila ještě asi pět let a pak skončila ve skříni. Několikrát jsem se stěhovala a ty dvě věci šly se mnou. Táta už před několika lety zemřel, ale vyprávění si pamatuji dodnes.
Věra Juhošová
