





Vznik logotypu, který spojujeme především s tehdejší poštou, souvisí s poúnorovými změnami v organizací „spojů“, jak se podle sovětského vzoru nazýval úřad sdružující poštovní a telekomunikační služby. V roce 1952 přistoupil ÚV KSČ ke zrušení národního podniku Československá pošta. Vzniklo Ministerstvo spojů, které de facto poštu a telekomunikace přímo řídilo. V roce 1960 bylo sloučeno s rezortem dopravy a vzniklo jediné Ministerstvo dopravy a spojů. Z něho se v roce 1963 osamostatnil samostatný úřad - Ústřední správa spojů. A právě tato organizační změna byla podnětem ke vzniku loga i k celkové proměně (nebo spíše vzniku) toho, co bychom dnešním termínem označili „corporate identity".
Logotyp elipsovitého tvaru v sobě spojuje motiv zeměkoule (vyjádřené sítí poledníků a rovnoběžek v jeho pravé částí) a okřídleného blesku. Jak dokládá původní návrh (viz článek ohlašující vznik loga z roku 1963 z časopisu Pošta PNS, který tehdy v rámci oné reformy nahradil podnikový časopis Rozšiřování tisku), první podoba loga se mírně lišila od té pozdější: trojúhelníkovité pole vpravo bylo plné a mělo černou barvu stejně jako síť poledníků a rovnoběžek. V barevné verzi mělo prostřední pole a nápis oranžovou barvu. Ta se stala novým základem „vizuálního stylu" telekomunikací, někdy v kombinaci s bledě modrou (na prvních aplikacích se objevuje i tmavší tón, později se však ustálil světlejší). K použití oranžové se vyslovuje i zmíněný článek: „Spojová zařízení, zvláště poštovní schránky, telefonní hovorny a provozní vozidla se budou rovněž natírat oranžově návěstní barvou, jež je vhodná pro orientaci veřejnosti a dobře odolává povětrnostním vlivům."
O něco později se logo zjednodušilo, když ze čtveřice barev vypadla černá nahrazená bílou. Ona původně souvislá černá trojúhelníkovitá plocha, která nenesla žádný význam, pouze esteticky korespondovala s oranžovým polem stejného tvaru ve středu loga, by v bílé verzi vykrojovala do obrysu loga zub, takže nyní byla také zahrnuta do „zeměkoule". Tato změna proběhla někdy před rokem 1973, protože na prvním vydaném seznamu poštovních směrovacích čísel je už logo v nové podobě. Na původní podobě loga byl nápis vysunutý vpravo až k okraji elipsy, jejíž obrys uzavíral. To sice dobře fungovalo na bílém podkladu, ale třeba na nejčastěji užívaném oranžovém už nikoliv. Proto byl nápis většinou mírně posunován směrem doleva (viz aplikace na autu či na označení pošty); na schránkách z 60. let je zase logo zasazeno do mírně přesahující bílé plochy nálepky, takže vysunutí k okraji nevadí; a třeba na seznamu PSČ se nepříliš elegantně dotýká písmeno „E“ okraje.
Autorem loga je grafik, malíř a scénograf Jiří Figer st. (1918 - 1997). Vyučil se písmomalířem, poté studoval pražskou UMPRUM (1941 - 1946). Od konce 40. do začátku 60. let vytvořil řadu filmových plakátů a v té době pro Čsl. státní film na plný úvazek pracoval. V 50. letech se jeho tvorba nese v duchu socialistického realismu, často použivá fotomontáž, později pracoval v estetice bruselského stylu, a prošlapával tak cestu moderní plakátové tvorbě. "Socialistický realismus se objevoval zejména na plakátech k sovětským a československým budovatelským filmům, jenž sloužily především k propagaci národního hospodářství. Těmto potřebám sloužila nejlépe realistická malba, satirická a lidová kresba. Za typické plakáty charakterizující tuto éru jsou považovány například Obrana Caricinu, Daleko od Moskvy (oba Jiří Figer starší),..." (Kristýna Škrabalová, Československý filmový plakát v období mezi lety 1945 - 1992, Bakalářská diplomová práce, Ústav hudební vědy, FF MU v Brně, 2009, s. 12). Později pracoval jako nezávislý výtvarník a vytvářel zejména politické plakáty.